PAPA ČAU

 Ve svém okolí u prvovýstupců  pociťuji, že jsou čím dál tím více pod tlakem okolí .

Cesta z pekla

 Neustále přemýšlím o svých prvovýstupech ale když je dělám , nechávám vše na své intuici a pokuď už někde hrozí nějaký fatální pád , chvíli domácím než získám pocit že bezpečně riskuji a jdu do toho . Neb jsem přesvědčen že to je podstata mého koníčku . V okamžiku kdy budu dopředu přemýšlet nad tím že musím umístit jištění tak , aby se mi hlavně nic nestalo a nedej bože někomu z těch kdo bude cestu  opakovat přestane mít pro mě dělání cest smysl a vrtání cest se přiblíží výkonu stavěčů cest na umělých stěnách . Vše normovaně bezpečné , bez debilních chytů co by mohli někoho nasrat a nedej bože s nějakými nesmyslnými kroky . A proto si myslím že je strašně důležitý aby prvovýstupci dělali cesty hlavně podle sebe . Jenom tak to  má smysl a jenom tak je zajištěno, že cesty ve skalách budou vznikat různé , tím pádem bude lezení pestré a dělání cest zdola bude mít pořad ještě nějaký smysl . A proto když přelézám směr bez vrtání prvovýstupem Papa čau tak je to nejen proto že tahle linka mě absolutně fascinuje tím že to je traverz celou stěnou , že spojuje klíčová místa dvou nejtěžších cest , ale taky proto, že každého kdo pod tuhle stěnu přijde bez informací nenapadne že to je pět cest vedle sebe přes jeden borhák ale jen jedna úžasná linie .
Asi si budete myslet že už jsem úplně vygumovanej a to ještě nevíte, že už mám taky svůj první prvovýstup se stavěním a mám z něj ohromnou radost . Jediný co mě trápilo že jsem při něm Pavlovi šlapal po zádech a proto na  nástup opatřím pro RP kvalitní soušku .  Můj parťák Pavel Henke

Cesta z pekla

 když jsem mu to vyprávěl měl z toho velikou radost že udělat desítku z čistým stavěním je ohromná frajeřina a já ty kroky tou stěnou tak moc chtěl zkusit bohužel chybí mi tak sedm čísel do nástupové mikrolišty , borhák se cvakne ze země, tak proč ne když to pravidla umožňují , že ano . Někdo si tesne , někdo si nalepí , někdo to vzdá a někdo postaví . Jen tři cesty vedou ke stejnému cíli a pro mě je akceptovatelná jen jedna z nich . A udělám letos ještě jednu v Jetřiškách já tomu žlábku prostě nemůžu odolat a doprdele co mám asi dělat jinýho když je na nástupu 8B bouldr ? Na starý kolena najmout si trenéra  ?

Malá radost

Velká radost

 Stavění , spousta sprosťáren na bezbrané skály a to taky jsem byl ve Skaláku se veřejně účastnit hromadný devastace těch nejkrásnějších věží na světě svým agresivním potem . Takovejch lezců ve skalách jsem dlouho neviděl , bohužel většina demolovala ty klasický poklady lezecké historie dobívání věží tou nejsnažší cestou  z minulýho století jistěže že s pocitem jak hrozně jsou čistý .

Stará cesta

Ano , vážení Ano jsem sobec , a hroznej . Omlouvám se ale prvovýstupy považuji za čistě sobeckou záležitost tak jako samotné lezení . Málokdo z nás si myslím že začal lézt a netrápil při tom své nejbližší milované okolí . Počínaje rodiči a partnery tak jako že závislost prostě ze své podstaty nemůže být jiná . Ta touha po silném zážitku mě neustále pronásleduje a tak když v tý hraně mám první ve dvaceti a k vrcholu to je tak max deset a tuším tam chyty Pavle chytneš to v pohodě když spadnu z výlezu určitě v pohodě spouštím kovárnu odhodím repku tak jdu lehce se položím do prvních chytů , vypínám mozek jak když zhasínám žárovku a neskutečně si užívám ty nekonečně dlouhý vteřiny při přebírání oblinek na hranici pádu , jak ve snu . Až díra pod vrškem mi restartuje mozek tak hlavně nesmeknout v tom překulení do rajbu . Pavlik si to pak nesmírně užívá a já nechápu že cvičí tu pasáž tak pět  metrů nad kruhem a kroutí hlavou že je to těžký . Asi se blbě vyspal a je utahanej v tom deset cé co jsme dělali minule měl víc síly než já a to dese bé u Mácháče smrknul jak hovno no já nevím Pavle tady to je tak sedm cé , osm cé ? no nejtěžší je ten krok v hraně dole za devět bé to asi bude . Vše pečlivě očistím od prachu a všech přírodních sraček co ulpívaj na skále  a komplikují nám lezení a v dokonole připravené skále se pokouším o RP . Totální bandasky , pálení u plic a do díry pod vrškem jen tak tak doskakuji vysílen dolézám na vršek a na Pavla řvu ty máš formu ale tohle je vážně sakra i těžký vždyť já půl cesty nad hákem padal a skákal po chytech, tak takhle lezu když začnu používat mozek . RP to už je povinnost , to už člověk přemýšlí že nechce spadnout, že to chce dát, pouze prvovýstup neznámou stěnou kdy se nechávám vézt intuitivně je pro mě ten zážitek , ano , další směr co širokou veřejnost nezláká ano , omlouvám se jsem prostě sobec . Bohužel můj koníček trýzní přes dvacet let mé nejbližší a já s tím nic nedělám , omlouvám se ale na Vás , cizí , anonymní širokou veřejnost myslím až tak možná na třetím místě . Miluju život , je hrozně krásný , miluju celý svět , miluju lidi ale taky některý občas i nemusím . Ale to mě naštěstí vždycky přejde a po těhle prožitcích jsem plnej lásky k Vám všem i když mi to určitě nebudete chtít věřit ..........tak alespoň možná jedno malé pozitivum na mé sobecké závislosti........té nejlepší hře

Postřižiny

V Adru je nejvíc směrů a výzev a pro mě stále jest oblastí budoucnosti . Labák je do budoucnosti oblastí s největším potenciálem pro lehčí směry. Prostě bohužel ale většinou všude jsou chyty .
Podstatný je že všude je směrů ještě pro pár dalších generací. 
Naše generace byla ovlivněna Mistry skal kde lezli všichni na solo , fotky starých saských lezců ,obrázky hrdinů Viléma Heckela a příběhy Mirka Šmída . Dnešní generace je ovlivněna fotky a záběrů lezců ze sportovních cest a pádů na matrace tak se dnes nemůžeme divit tomu , co tedˇvidíme ve skalách   a to co mám vypozorováno, že čím déle lezci lezou ,tím raději lezou sami . Dříve to bylo více sololezení které dnes převážně nahrazuje jen já sám, sám  se svou matrací...

Taky že prý technika je skrytá síla, myslím že ne. Je to zkušenost, paměť těla kdy vzorové silové kroky se neustálým opakováním stanou takovou přirozeností , kdy je pak dělá tělo již tak automaticky že nestojí lezce žádné úsilí. 

Toto vidím jako techniku avšak nejisté kroky zůstávají  nejisté vždycky. V cestě Znovuzrození, kdy jsem se opět přesvědčil o tom že přes dvacet let lezení mě nikam neposunulo , pod prvním kruhem třikrát slézám než si začnu věřit a s pocitem že bezpečně riskuji  nejistý krok udělám .Cesty nerad opakuji ale Pepíno dělá průvodce a já měl před více jak dvaceti lety pocit že to není VIIIc ale IXc tak mu nechci říkat nesmysli, ale myslím že by tahle vzdušná hrana v novém průvodci neměla být jen za VIIIc ... Ne , člověk se nikam neposune ,  pořád se musí makat , bojovat se strachem , bojovat s leností , bojovat s bolestí ..ne , s tou se bojovat nedá , na tu se musí zvyknout ....ne co to zas píšu , na to se nedá zvyknout , ne , nedá prostě jen to že opravdu chci a jdu to vše ostatní potlačí a jak jsem vždycky komentoval své roztrhané bříška do krve čí vorvané ruce ze spár z Ádru ze začátku to člověka bolí , postupně si člověk zvykne a pak mu to chybí . Dnes když si nevorvu ruce ve spáře mám pocit že jsem nebojoval ....takže vždycky už až do krve...  

Všechno je v kruhu , všechno se vrací a já udělám otočku a pak objevím zas jen to co už jsem jen dávno zapomněl . Musíš si najít nějaký koníček a pak když si ho najdu vidím jak umím bejt bezohledný... . mám jednu vášeň která je problém pro celé mé okolí , jediným pravidlem je moje svědomí .........a to mi říká že dokuď nezačnou docházet směry je mým právem i povinností dělat vše  jen jen tak jak to cítím ....jak bylo asi rodičům toho kluka co jim ho vrátil Kim ve vegetativním stavu za to že si sundal ze zdi plakát, když si s ním Trump podával ruce , plácal ho po zádech a říkal že to je dobrý chlapík.........tak buďte dobří.........

2018

Pojďme si popovídat

Můj přesný součet náhod ( Zikmundova definice života ) je poněkud nepřesný ,
 k té nepřesnosti mu trošičku pomáhám svou slabostí pro nová místa a rozhodnutím že jestli někam tak jenom
tam do těch míst kde jsem byl jen v myšlenkách či minulých životech,
jak tedy říká se prostě jsem nebyl ,
 vracet se je pro mě dnes plýtváním energií.

Je to dobrý , ještě jsem pružný mi projede hlavou když ležící na zmrzlé zemi zjišťuji že ovládám všechny své končetiny,
 ca po šesti metrovém pádu po hlavě kdy pouhým následkem je že jeden
den pak nepřečtu titulky . Bylo to při prvovýstupu Makedonie a zde si uvědomuji , že zimní lezení
je ještě nebezpečnější než lezení bez mg , protože zpocená ruka má šanci se někde za kristal zaseknout ale promrzlé
prsty jen oblinu pohladí a svalit se na rodnou hroudu je pro nás padající pak  jedinou možností .

Dvanáct let jsem od svých partnerek poslouchal že nemyslím na nic jiného , než na skály. Ta poslední mi vyčetla ,
že můj problém je že myslím jen na své děti .
To je dobrá zpráva , tudíž moje myšlení zaznamenalo výrazný posun a výsledkem je , že věty které teď budete
číst nejsou již pouhým výplodem tupého skalního fanatika .

Ani nevím čím začít ,chtěl bych Vám toho tolik říct .

Meteora byla tím nejkrásnějším a lezení po bramborách vůbec není fádní . K mému údivu ač zde trávíme i víkend nepotkáme
jediného lezce . Převažují zde myslivci ( zastřelené lišky tlejí dokuď je neroznesou toulaví psi ) a motorkáři , kteří
zde testují sjízdnost zdejších bouldrů u vesničky Rizoma .

Skály a bouldry u Thermisi vypadají nádherně , cestu k nim skrze ploty bohužel nenajdeme .

Skály u Nafplion si oblíbíme nejvíce . Výhodou je teplé moře , do skal po rovince nevýhodou nejtěžší zde pouze dvě 8a .

Jedno lehký a druhý na můj vkus příliš sekaný a drobivý .

U Vivari jsme úplně sami . Skály jsou ve stínu což vítám , bohužel jediné 8a z močálu nenastoupím výše již krásný kroky
v plotně . Jedno pěkný 7a jinak lehčí . Romantický plácek vhodný na chvilku lezení a hodně koupání .

Langada gorge u Sparty vypadá úchvatně , na děti tu však příliš fouká tak místní vápenec neotestujem.

Leonidio je oblastí kde bych měl asi co lízt na věky , na můj vkus trochu moc ježdění .

V Kyparissi ( nám se moc líbylo na pláži pod skálou sektoru Vlychada bohužel cesty jen do 7b )

i v sektorech pod Neapoli už lezeme úplně sami . Romantické místa z těch nejkrásnějších na zemi .
Skal tu je tolik že by si zde mohl svůj vlastní sektor otevřít každý kdo leze a určitě by jich tu pár dalších zbilo
pro příští generaci..

Že jsem se synkem v Řecku viděl pár metrů od útesu plout velrybu
nám nikdo neuvěří , že nám mořští hadi lámaly podběráky , že nešli propíchnout ani oštěpem z rákosu a že jsem se jich bál
i na břehu . Že jsem totální posera a když mě chobotnice omotala chapadly ruku až nad loket v panice raděj jí pouštím.
Nevím jestli měla tak málo inkoustu a nebo byla jen pitomá a myslela si že se nám schová..
Že Vážím si řeků zas o něco víc neb jejich životy nebudou úplně snadný ,  a v zahulených hospodách a gyrosárnách jsem
si uvědomil jak jsme z těch norem evropské unie u nás totálně předposraný..

Že nesnáším psy od teď vím jistě neb ubránit děti před agresivníma smečkama bylo mým denním dobrodružstvím a jen svědomí mi
bránilo chodit do skal s mačetou neb bylo téměř jisté že by pak kolem nás létali krvavé hlavy ..

Jediný horolezce jsem potkal v Nafplio a v Leonidasu , jinak jsme byli všude jen sami . A i když byly pláže i vesnice téměř
všude opuštěné veřejné osvětlení Nám svítilo všude jak na Václavským náměstí zřejmě tam volty nic nestojí.

Horký prameny v Termopilech jsou úžasné , opálený chlapík u vodopádu mě odradil koupat se zde , válíme se v laguně o padesát
metrů níže . Byla to dobrá volba , za pět minut přijíždí policie řešit rozbité okno auta a okradené turisty .

Ve Skopje děti nechápou že dávám pár centů na semaforech opáleným dětem za ušpinění čelního skla . Dá práci jim vysvětlit že
těch dospělých se tolik nebojím ale tenhle naštvanej malej nám prohodí šutr voknem a já si na něm nic nevezmu a  ani se neuklidním.

 Vápenec na jihu Řecka byl překvapivě křehký , ale zas díky tomu se dalo objevit pod chyty ukrité gekonky.

V Makedonii se dětem líbylo nejvíce , všichni se usmívají , bosí děti na blátě a koňský spřežení , obrázky jež znám snad jen z Indie,
život jak z černobílích knih .
Do skal není snadné občas trefit neb cesty mizí v hnědých loužích jež nejeví známky možností projetí.

Smog ze spálených pneumatik jež na okrajích Prilepu každý den ekologicky likvidují. Proto jezdíme spát raději do vyšších nadmořských
výšek kde svítí slunce hned od rána . Okolo Prilepu prokoukne smogovou vrstvou nejdřív tak okolo jedenáctý.

Kameny krásný problém je tvrdý lišejník , který mě připravil o hodně přelezů neb občas se drolí . A výlezový mech jsem
nemohl nazvat jinak něž kožíšek .
A že sestup z bouldrů byl pro mě většinou časově náročnější a občas obtížnější než samotný výstup . Pár obílených šutrů a
dvě vynejtované linky dávaly tušit , že někdy tu v minule kdosi i lezl . Hodinové procházky po planinách šutrů z nepříjemňují
trnité porosty a jedna bouldrmatka nikdy nestačí mě přiměje toulat se mezi kameny a sápat se na ně převážně bez ní .

Ochrana přírody u nás funguje skvěle a že v Labáku kvůli hnízdění zavřeli lokality , kde nikdy nic nehnízdilo , nikdo neleze a jsou tam
převážně desetimetrové brdky .
( Před tak dva a dvaceti lety hnízdil pravděpodobně Sokol ,  ornitolog nejsem  ve Světelném roku na Zrcadle , s překvapení v madle jsem trochu vyveden
zmíry ,  o tom jak má pěkný mladý se vypráví v hospodě ,zakázaná byla tehdy Růžová věž a
Dolnožlebská vyhlídka . Na Růžové věži jsem viděl dva roky po sobě v Zabilkově cestě hnízdit poštolky , Výra jsem viděl taky tak před dvaceti lety
někde v lesích nad Vojtěchem ,nad loukama Labské stráně lze zahlédnout čápa černého , dva jsem viděl u Labe v Děčíně Loubí když jsem jel s dětmi vodu )
Labák je opravdu pro ptáky ráj.

V OPATŘENÍ OBECNÉ POVAHY Správy Národního parku jsem se dočetl :

Žádná studie prý jednoznačně nevyloučila negativní vliv na pískovec - fakta : Všechny studie prokázaly že je škodlivý pot .
Magnesium by mělo sloužit ke zvýšení tření - fakta : pískovec má perfektní tření které není třeba zvyšovat , magnezium slouží k vysoušení potu .
Myslím že oficiální zpávy by měli být pravdivé a přesné , a tudíž by měli popravdě popsat , že většina lezců na písku používá magnezium
převážně kvůli své bezpečnosti , myslím že všichni znají pořekadlo Potit se strachy . A tudíž bych opravdu chtěl , aby se alesponň z oficiálních
míst přestalo mystifikovat a jasně se řeklo , že magnezium se zakazuje možná a pouze jen z estetického hlediska , a že lezení bez něj je se spocenýma
rukama obtížnější a nebezpečnější .. Proto lezení bez magnesia dobrovolně podstupuje opravdu jen hrstka lezců . Je to zpátečnické stejně jako přestat
používat lezačky a úvazky , a začít se vázat opět jen na lano .

Různé podoby české zábavy.......................