PAPA ČAU

 Ve svém okolí u prvovýstupců  pociťuji, že jsou čím dál tím více pod tlakem okolí .

Cesta z pekla

 Neustále přemýšlím o svých prvovýstupech ale když je dělám , nechávám vše na své intuici a pokuď už někde hrozí nějaký fatální pád , chvíli domácím než získám pocit že bezpečně riskuji a jdu do toho . Neb jsem přesvědčen že to je podstata mého koníčku . V okamžiku kdy budu dopředu přemýšlet nad tím že musím umístit jištění tak , aby se mi hlavně nic nestalo a nedej bože někomu z těch kdo bude cestu  opakovat přestane mít pro mě dělání cest smysl a vrtání cest se přiblíží výkonu stavěčů cest na umělých stěnách . Vše normovaně bezpečné , bez debilních chytů co by mohli někoho nasrat a nedej bože s nějakými nesmyslnými kroky . A proto si myslím že je strašně důležitý aby prvovýstupci dělali cesty hlavně podle sebe . Jenom tak to  má smysl a jenom tak je zajištěno, že cesty ve skalách budou vznikat různé , tím pádem bude lezení pestré a dělání cest zdola bude mít pořad ještě nějaký smysl . A proto když přelézám směr bez vrtání prvovýstupem Papa čau tak je to nejen proto že tahle linka mě absolutně fascinuje tím že to je traverz celou stěnou , že spojuje klíčová místa dvou nejtěžších cest , ale taky proto, že každého kdo pod tuhle stěnu přijde bez informací nenapadne že to je pět cest vedle sebe přes jeden borhák ale jen jedna úžasná linie .
Asi si budete myslet že už jsem úplně vygumovanej a to ještě nevíte, že už mám taky svůj první prvovýstup se stavěním a mám z něj ohromnou radost . Jediný co mě trápilo že jsem při něm Pavlovi šlapal po zádech a proto na  nástup opatřím pro RP kvalitní soušku .  Můj parťák Pavel Henke

Cesta z pekla

 když jsem mu to vyprávěl měl z toho velikou radost že udělat desítku z čistým stavěním je ohromná frajeřina a já ty kroky tou stěnou tak moc chtěl zkusit bohužel chybí mi tak sedm čísel do nástupové mikrolišty , borhák se cvakne ze země, tak proč ne když to pravidla umožňují , že ano . Někdo si tesne , někdo si nalepí , někdo to vzdá a někdo postaví . Jen tři cesty vedou ke stejnému cíli a pro mě je akceptovatelná jen jedna z nich . A udělám letos ještě jednu v Jetřiškách já tomu žlábku prostě nemůžu odolat a doprdele co mám asi dělat jinýho když je na nástupu 8B bouldr ? Na starý kolena najmout si trenéra  ?

Malá radost

Velká radost

 Stavění , spousta sprosťáren na bezbrané skály a to taky jsem byl ve Skaláku se veřejně účastnit hromadný devastace těch nejkrásnějších věží na světě svým agresivním potem . Takovejch lezců ve skalách jsem dlouho neviděl , bohužel většina demolovala ty klasický poklady lezecké historie dobívání věží tou nejsnažší cestou  z minulýho století jistěže že s pocitem jak hrozně jsou čistý .

Stará cesta

Ano , vážení Ano jsem sobec , a hroznej . Omlouvám se ale prvovýstupy považuji za čistě sobeckou záležitost tak jako samotné lezení . Málokdo z nás si myslím že začal lézt a netrápil při tom své nejbližší milované okolí . Počínaje rodiči a partnery tak jako že závislost prostě ze své podstaty nemůže být jiná . Ta touha po silném zážitku mě neustále pronásleduje a tak když v tý hraně mám první ve dvaceti a k vrcholu to je tak max deset a tuším tam chyty Pavle chytneš to v pohodě když spadnu z výlezu určitě v pohodě spouštím kovárnu odhodím repku tak jdu lehce se položím do prvních chytů , vypínám mozek jak když zhasínám žárovku a neskutečně si užívám ty nekonečně dlouhý vteřiny při přebírání oblinek na hranici pádu , jak ve snu . Až díra pod vrškem mi restartuje mozek tak hlavně nesmeknout v tom překulení do rajbu . Pavlik si to pak nesmírně užívá a já nechápu že cvičí tu pasáž tak pět  metrů nad kruhem a kroutí hlavou že je to těžký . Asi se blbě vyspal a je utahanej v tom deset cé co jsme dělali minule měl víc síly než já a to dese bé u Mácháče smrknul jak hovno no já nevím Pavle tady to je tak sedm cé , osm cé ? no nejtěžší je ten krok v hraně dole za devět bé to asi bude . Vše pečlivě očistím od prachu a všech přírodních sraček co ulpívaj na skále  a komplikují nám lezení a v dokonole připravené skále se pokouším o RP . Totální bandasky , pálení u plic a do díry pod vrškem jen tak tak doskakuji vysílen dolézám na vršek a na Pavla řvu ty máš formu ale tohle je vážně sakra i těžký vždyť já půl cesty nad hákem padal a skákal po chytech, tak takhle lezu když začnu používat mozek . RP to už je povinnost , to už člověk přemýšlí že nechce spadnout, že to chce dát, pouze prvovýstup neznámou stěnou kdy se nechávám vézt intuitivně je pro mě ten zážitek , ano , další směr co širokou veřejnost nezláká ano , omlouvám se jsem prostě sobec . Bohužel můj koníček trýzní přes dvacet let mé nejbližší a já s tím nic nedělám , omlouvám se ale na Vás , cizí , anonymní širokou veřejnost myslím až tak možná na třetím místě . Miluju život , je hrozně krásný , miluju celý svět , miluju lidi ale taky některý občas i nemusím . Ale to mě naštěstí vždycky přejde a po těhle prožitcích jsem plnej lásky k Vám všem i když mi to určitě nebudete chtít věřit ..........tak alespoň možná jedno malé pozitivum na mé sobecké závislosti........té nejlepší hře

Postřižiny

V Adru je nejvíc směrů a výzev a pro mě stále jest oblastí budoucnosti . Labák je do budoucnosti oblastí s největším potenciálem pro lehčí směry. Prostě bohužel ale většinou všude jsou chyty .
Podstatný je že všude je směrů ještě pro pár dalších generací. 
Naše generace byla ovlivněna Mistry skal kde lezli všichni na solo , fotky starých saských lezců ,obrázky hrdinů Viléma Heckela a příběhy Mirka Šmída . Dnešní generace je ovlivněna fotky a záběrů lezců ze sportovních cest a pádů na matrace tak se dnes nemůžeme divit tomu , co tedˇvidíme ve skalách   a to co mám vypozorováno, že čím déle lezci lezou ,tím raději lezou sami . Dříve to bylo více sololezení které dnes převážně nahrazuje jen já sám, sám  se svou matrací...

Taky že prý technika je skrytá síla, myslím že ne. Je to zkušenost, paměť těla kdy vzorové silové kroky se neustálým opakováním stanou takovou přirozeností , kdy je pak dělá tělo již tak automaticky že nestojí lezce žádné úsilí. 

Toto vidím jako techniku avšak nejisté kroky zůstávají  nejisté vždycky. V cestě Znovuzrození, kdy jsem se opět přesvědčil o tom že přes dvacet let lezení mě nikam neposunulo , pod prvním kruhem třikrát slézám než si začnu věřit a s pocitem že bezpečně riskuji  nejistý krok udělám .Cesty nerad opakuji ale Pepíno dělá průvodce a já měl před více jak dvaceti lety pocit že to není VIIIc ale IXc tak mu nechci říkat nesmysli, ale myslím že by tahle vzdušná hrana v novém průvodci neměla být jen za VIIIc ... Ne , člověk se nikam neposune ,  pořád se musí makat , bojovat se strachem , bojovat s leností , bojovat s bolestí ..ne , s tou se bojovat nedá , na tu se musí zvyknout ....ne co to zas píšu , na to se nedá zvyknout , ne , nedá prostě jen to že opravdu chci a jdu to vše ostatní potlačí a jak jsem vždycky komentoval své roztrhané bříška do krve čí vorvané ruce ze spár z Ádru ze začátku to člověka bolí , postupně si člověk zvykne a pak mu to chybí . Dnes když si nevorvu ruce ve spáře mám pocit že jsem nebojoval ....takže vždycky už až do krve...  

Všechno je v kruhu , všechno se vrací a já udělám otočku a pak objevím zas jen to co už jsem jen dávno zapomněl . Musíš si najít nějaký koníček a pak když si ho najdu vidím jak umím bejt bezohledný... . mám jednu vášeň která je problém pro celé mé okolí , jediným pravidlem je moje svědomí .........a to mi říká že dokuď nezačnou docházet směry je mým právem i povinností dělat vše  jen jen tak jak to cítím ....jak bylo asi rodičům toho kluka co jim ho vrátil Kim ve vegetativním stavu za to že si sundal ze zdi plakát, když si s ním Trump podával ruce , plácal ho po zádech a říkal že to je dobrý chlapík.........tak buďte dobří.........