Můj podzimní příběh trochu připomíná ten vtip jak postižený s ochrnutou rukou chytne zlatou rybku , nejdřív si přeje mít za propuštění obě ruce stejný , pak obráceně a pak se slovy že se z toho zblázní promrhá tři přání a stejně jako ten rybář tak i já jsem nevážil slova a jak v práci tak všem ve svém okolí jsem jen vyprávěl a neustále opakoval ,že chci být doma . Že mě vlastně nic jiného už nezajímá ,
že mám jen prostě pocit že furt jen někde lítám a doma jsem si to vlastně vůbec neužil , že za pár let mi vyrostou děti a jestli budou po mě tak od dvanácti to jediný co je bude zajímat mít hlavně klid od rodičů , od lidí , a jediným zájmem jim bude touha po dobrodružství a jedinou překážkou za ním budou právě jen a jen rodiče .
A že dříve než přijde ta doba chci být co nejvíce doma , dívat se jak děti rostou , snažit se jim být přítelem a oporou , užívat si klidu Labských pískovců , vůně přírody a uspokojovat své potřeby dotyky skály což u chronického maglajzníka bude znít zvláštně ale není nic krásnějšího než přejíždět prsty po skále a ty naše pískovcové , tak těch se bohužel a možná i bohudík nedá snad nikdy nabažit .
Já chci být doma se mi splní doslovně , dne 13. září po pro mě opět zcela nové zkušenosti o které se raději nebudu rozepisovat a návštěvě mého milovaného spolulezce Pavla , jenž leží doma se zlomenou nohou vyrážíme s Pavlem a Luckou zkusit dolézt do Všemil jejich desítkový projekt .
Temná obloha nevěstí nic dobrého a kapky z nebe kazí náš plán jedem raději na Kykamu , kde se dá lézt i v tom největším dešti .
Pavel nás svádí k přelezu jeho cesty bez opakování ale zelený dolez k poslednímu kruhu v dešti absolvovat nelze a v zápětí mě zaujme údolka kde prý nic nevede . Nástup stropem zláká lehčí gymnastikou , z kamene testuji sokol tahem i bušením pěstí v jeho konci tuším tutovou smyčku , vlevo v hraně hodiny a dolez parádní spárou . Pěkný směr na rozlez , Pavlova slova o křehkosti zdejší skály nekomentuji neb z tvrdosti skály jsem nadšen , dříve než vyvěsím své tělo do stropového převisu ještě vyháním Lucku která se staví pode mě se slovy že by mě ráda chytala , odvětím že chytat nepotřebuju neb když na ní spadnu tak ji akorát ublížím a ať si přejde pode mně až se zajistím smyčkou . Patička , sokol , pár temp a už letím . Pád mě nebolí ač vystřelen končím až u cesty , můj plán se jen oklepat a dát nový pokus bohužel nevyjde neb když tahám nohu ukrytou v borůvčí ve stráni nad sebou už cítím že něco kynklá a pak už i vidím že pokus dneska už nebude neb urvaný blok dal pokus mi nohu od těla oddělit .
Lucku žádám o telefon , Pavla o zavolání helikoptery , mám strach z krvácení z kosti a prvního koho optěžuju je opět Filip Hebelka který mě naštěstí hnedka uklidní , že to v Ústí spravit umějí , ruším pár slíbených kšeftů ať mám klid že nikoho svým výpadkem nepoškodím . Pak se omlouvám Všem kterým přidělám práci , jsou jich desítky , doktoři , hasiči , sestřičky a všem jenom říkám , vím že občas dost riskuji , lezu nebezpečné cesty , ale dneska jsem opravdu byl tak opatrný ale pán bůh mě slyšel , a po dvou týdnech v nemocnici mi splnil mé přání být doma . Že to bude na tři měsíce nechodící je jen trošku nedorozumění .
Rehabilitaci jsme nepodcenili ,
náš první vrchol , Pavle , jestli se mi něco stane tak mi sundej úvazek a musí to zůstat naše tajemství , jinak nás budou mít za úplný kretény..................
Vápník drtí na Jelení věž návrat přeražených haxen Xa
Pavel v klíčové pasáži , stačilo hranu sevřít stehny a cukat a cukat ...
Pavel ve své cestě Návrat přeražených haxen Xa . Jak jsem rád s ironií komentoval , Jeník tenkrát vyhrožoval Pavlovi že už si v Labáku ani parku nezaleze , a když mu to nevyšlo , tak to teď zkusil pán bůh...
Pavel už je naštěstí opět ve formě tak se může těšit na novou sezonu..
A já ? I když na Labský vedle hřbitova vyrostlo nové fitko ............................................................
cesta do skal je zavřená ..
Tělo oslabené záněty rehabilituji kde jinde než ve Španělsku , když už mám pocit že na to ležení umřu , kupuju letenku za tři tisíce a v teple tělo lezením posiluju ....na Tenerife
kde potkávám spoustu známích i neznámích lezců , za dny ve skalách a příjemné večery jim všem děkuji . A zase se jen utvrzuji , že všecko je jasný jak facka a strašně jednoduchý ......
Milda a nejtěžší 6c+ na Tenerife......
Pekelně kluzký bazalit , ty lehký stačej..
Šafi , miluje bouldering ..
Legenda českého lezení Michal Coubal
Honza s Markétou a lezení s výhledem na velrybu ..
El rio - cesty co chytnoun za srdce..
Zona zero - Šafi si moc neužije neb už je přetrénovaný , ale máme jasno příště jdem na to 8a+
Amerika za pět hodin letu....................
Arico
Moje první cesta po třech měsících , se samojištěním . Strach jen než začnu lézt , s pocitem že nesmím spadnout .......
Základem úspěšné regenerace je kvalitní strava , i když teď vám řeknu že není nic víc než bagety, olivy a kozí sýr ............
Goméra
O riskování , v hlavě jsem měl sen , že si chci vylézt nějakou pěknou věž na solo . Chtěl jsem Katedrálu ale když kouknu na přístup , tak tam nedojdu ...
Padne mi do oka tahle kráska po rovince , zláká mě linka plná nýtů tak tady to zapitlím bez problémů .Přeci jen se mi honí v hlavě pár zbitečných otázek typu má to smysl ? Proč ? Ale když začnu lézt , už jenom lezu ..nýty brzy skončili a strach cítím pouze ve výlezu poskládaných bloků . No strach , je to spíš opatrnost a bojím se ? bojím se doma v posteli ...
i když i děti si všimli při pohledu na Alexe když leze ty svoje sola , že má v očích strach ............
Důvody k riskování jsou různý , ale vím , že když opravdu lezu tak jenom lezu.....
A proč ?
nemá se smysl ptát........................
