Cedulky o tom , že nesmíte vstupovat mimo vyznačené cesty jsou osazeny , neposlušnost se trestá .
Halelujah RP Xc
11.11.2014 je ideálním datem pro otevření skládacího kompa a šancí opět se realizovat. Realizace mi šla ta turecká na třetí pokus bohužel ač v Olimposu přesto to není ta která by věstila příchod dalšího profesionála a tak s komplexem lezce jež i přesto že opustil své rodné město a již tři roky žije ve skalách aby se snad konečně zlepšil zjišťuje , že ani to nepomůže a jsa odsouzencem k věčnému pilování cest v stupních jež naši světoví lezci zvládají na onsight. Ondra jinej co leze na onsight jedenáctky ( ač jsem pevně přesvědčen o tom , že poctivý deset bé nejde vylézt na onsight , a že nejsem úplnej blázen mi kvituje Andrej , stačí úplně normální ) na naše brdky bohužel nejezdí a tak jsem žel povinen trápit se v cestách jež nevlastní RP a tudíž bez žádné hodnoty. Přesto se musím teď konečně realizovat tím co mi jde prej ze všeho nejlíp, a to tedy psaním.......(nedá se to číst natož pochopit , typický znaky kvalitní tvorby )
Měl jsem mindrák z nenastoupání nohy do stupu v našem prvovýstupu s Robertem Metr hola na Robinsona a tak jsem si ho šel dneska nacvičit. Nastoupat nejde, zase jsem zapomněl lézt dynamicky i nohama. Už jsem si vzpomněl, nakopnout jde a k přelezu stejně furt daleko už mi je blbě zas tuším že budeto další jedenáct bé . ( už chápu proč někteří lezci bojují za zákaz dalších prvovýstupů, jak krásný je říct že mám vše vylezený ,už bohužel nikdy nikdo říct nemůže a dotáhnout věci do konce , Odcházení dolízt dát nohu k ruce chyběl jen kousíček v dalším už oblou lištu už zase nepodržím , Vysmátou hranu zdálo se že už jsem dořešil sokol v pravo brát nechci už jenom nastoupaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaat padam už se tam nedohrabu jindy může klidně trvat i dalších deset let jsem příliš roztěkanej návrat na stejné místo do stejné cesty mně okrádá o prožitky ty nové ty neznámé alespoň vím že urvanej sokol nic neřeší k deset bé furt sakra daleko ale desítka už to taky moc není a nikdy nebyla, krásnejch deset á bé......... , Kravál bouldr už zdál se lehčí , Brutal assault deset bé už zas třináct pokusů a pořád nic a tak když se mne Adam ptá tebe to nemotivuje ? tolik krásných nových kroků a směrů své resty už ani nespočítám miluju tři pokusy pak už se lezení promění v práci ) Chvilku se zamyslím , možná ta volomená bezvíznamná žiletka mohla by být pádným argumentem k vostrýmu sekáčku , jen dva milimetry by stačilo přidat na správným místě, jak nepatrný je rozdíl mezi deset a jedenáct bé. Pak mě napadá povolat nejlepšího lepiče z údolí a pak si vzpomenu , blejskne mi hlavou to Pyrožení na Srbsku, ač dnes je tam lišta PŘESTO si cením . Taky jen nastoupání co jednou ho a po deseti letech pak na druhej čehí....ještě nejsem tak starý.............no vedlejší jenoborhákovku Ztroskotance jsme lezli tenkrát přímo a dnes zjišťuji že když vezmu bočák ne levou ale pravou můžu udělat z jedenáctky desítku musím to ještě probrat s Robertem každopádně každopádný je že sem nasranej , kdybych tenkrát jak smyslu zbavenej netraverzoval po skoku od hodin ke třetímu háku moh jsem to tam dneska poslat na rotpunkt s vodsedkou..........
Střepiny aneb nový publicistický magazín na Střípek je možná osm cé a tak je možná na místě napsat , že čistý oblez stavění cesty Monononukleoza je určitě o dva stupně lehčí než Mononukleoza , zjištúji že i když jdu do skal sám , stejně mi brutálně nakydá ovšem nevšim jsem si ve stěně Mononukleozy ničeho , jež by napovídalo že by byl rozdíl kdybych tu byl s někým protože dneska jsem stavět nemusel. To že na Samotáře je v Náhorní stěně taky parádní holota lákavá vím již delší dobu, s kým jiným než s expertem na brdky ze Škrovádu Komíňákem...........zjistil jsem v Narkotice o dest čísel delším , ač vypadá menší, jen trošku neforemně rozevlátý. Na AZ sanacích loupneme nejlehčí a nejkratší desítku v Labáku v bouldru metr nohama nad zemí mám strach o nohy i o holej ač když Komíňák prej záda jistí a svůj strach překonám jen proto , že je to ve svahu a mít borhák v podstatě metr vlevo pak metr vpravo metr nad zemí bylo mi pro tenhle okamžik strašně trapný, tak je tam aspoň jeden metr pod slaněním................no nakonec ho musím zastavit od dalších prvovýstupů neb nejraděj by v zápětí mé stěnky schované na zimu osadil slaňáky na argument že už žádný nemám briskně improvizuje s nápadem že směry můžem dnes pouze vylézt a slízt a slaňáky mohu přeci zaběhnout doplnit jindy ........nakonec slyší až na nejlepší spáry v Labáku....furt vodbíhám dokončím souvětí a pak se vrátím , připomeń mi pak že ještě chci něco k tý Legandární od Pájky Svatební....
No huž tak snad už konečně k tý s pěkným názvem Náhorní..Andreje s Jirousem Náhorní nemotivuje raději na Pařát ještě že tu je Komíňák .......chytej záda skočím tam končí mým odpadnutím do jeho teplých dlaních a ač metr nad zemí morál prodávám za čistý stavění jak říká Komíňák sportovní případnému přelezu nebrání.....bylo to moudrý řešení neb krok nevyřešil samozřejmně že ani toprope....no to už vím o sobě leta že vod spoda vylezu těžší než s horním.......chvilku lamentujem jak je kruh na hovno stačilo o třicet cáků níž a pak necháme pracovat dentální kartáček v mechu a rázem je kruh na ideálním místě , lišty tutový že cvakáme bez strachu z nadlezu a klíčovým bouldrem je pro nás krok na usmejknutí za VIIb již nad kruhem , teď už obracíme a svorně tvrdíme na místě ideálním a za ten krok nad kruhem devět bé jasný..........s tím vobracením rád říkám....stejně zelená zasraná cesta ,po přelezu na OS parádní linka , trošku vyčistit by ji slušelo no nádherný kroky a co takhle pytel......no kterej kokot navrtal tuhle zasranou špinavou píčovinu , no na to se můžu vysrat....a vysral...rád bych se jednou rozepsal o jedný cestě co slovy přelezce musel navrtat někdo kdo byl úplně s jetej na koksu ale za deset ?...no sakra co to může být za cestu v těch místech vede jen přeci ta perla za osm cé..ale .....o tom raději až někdy jindy......jo v tý legendární Komíňák drží madlo přesto se pustí , natahovák a cesta pro dlouhý ? Jediný kdo se tam svalí je Piškot a Komíňák pro kratší může být lehčí , pro dlouhý devět bé určitě a nad 194 krok neřešitelný....naštěstí Komíňák objeví prstovku vpravo a toho dnes zachrání od potupy...........pytle............jo včera na těch Vysutých zahradách pod Číhadlem po roce s Vápníkem vrtáme zas společný prváč. Minulý tejdem pytlil prej pro kosu Tsunámko a s kluky při ohřívání u vohýnku mezi pokusy zjistil zásadní věc........v lezení nejvíc záleží na rozpětí.......a neb je o cenťák menší než já.........s úsměvem na tváři otvírá náruč a chtěl by se měřit..........neslušně odmítám jsem připraven vyrazit do stěny a jsem hluboce přesvědčen , že lezení vždy bylo , je a bude především o lidské šikovnosti ( dá se to vojebat tréninkem , silou a lezením se svým stálým partnerem , neuvěřitelné čísla jež lezce odsoudí do izolace , neb viděn někým v nenacvičené cestě rázem by nastal nevěrohodným , pozná se snadno ten viděn jen ve stejných cestách a nebo ten případ můj , se stoosmdeátičtyřma centimentry mezi lezci převážně čahounem místo rukou dva choboty , slabost a strach z převisů skrývám za velkou lásku k písku a silovky ? já nesnáším vždyť přece nejkrásnějším na tom lezení vždycky bylo to vymyslet , vymyslet jak přešáhnout prázdný místo. No čísla žádný nevlastním leč v kolmáčích se neztratím , ani mezi mistry a jak říkám , nejlepší trénink na lezení je práce , vydržet makat čtrnáct dvacet dvacetčtyři hodin deně naložit trak nebo jen vydržet stát na nohou na silovou maximálku nejvíc , pamatuju si přesně na ty dny kdy se mi začli dělat bouličky na pažích a na břiše kostičky , jen pouze obrana těla na něco pro mne zcela nepřirozenýho.....na práci .......a na sílu v prstech ? ptá se Robert bouldering ? ne , lezení na písku..ten strach se pustit a to žmoulání strachy propocených krys občas pro jističe až nekonečný minuty ...to jsou moje recepty )........naštěstí na Davida v Zeleným rasistovi dnes žádný morfo nečeká a s kroky si hravě poradí.......
Andreas je tak nadšený z přesnosti klasifikace v údolí že dodal vedle Robinsona nejtěžší devět á v Labáku. Takový pěkný pilířek s debilním přístupem vohnutých háků avšak parádní kroky, typická cesta z Labáku na deset metrů lezení je pět háků přesto se šíleně bojím a můj OS zachraňuje trik jež jsem si osvojil při lezení na kokosové palmy, nasednout hranu a sevřít to třísly.( přiznávám své pochybení v cestě Underground , kde jsem cestu za devět bé úmyslně hodnotil stupněm devět á jen proto , že slavný Underground byl přece vždycky za 9a , jinak se snažím být spravedlivý ) Piškot je paralizovaný novým zákoníkem prvovýstupců podepsaným Jeníkem že klasifikace určuje výhradně prvovýstupce že je odkázán ke škemrání u autorů ke povolení změny do jeho nového průvodce. Tak dlouho jezdil do Labáku hlavně na ty dlouhý že jak ho poslední dobou pozoruji už dělá hlavně krátký , a ty rozeklané ve stráních si oblíbil nejvíc neb mu připomínají jeho domovské Jizerky kam kvůli feratistům dnes už vůbec nejezdí. I když radost mu občas kazí zprávy , že nejlezenější cestou v Labáku se stavá ferata dle Vápníka až s osmdesáti přelezů za den . Je tudíž jasné kam bude v budocnu směřovat vývoj prvovýstupů v Labáků řídící se progresivní metodou a sloganem CESTY LIDEM a dobré jsou jen ty co se lezou..............jo a neměl by náhodou někdo chuť podpořit rozvoj oblasti ? potřeboval bych dvěstěosmdesáttřitisícosmsetsedmdesátšest možná sedm borháků na volné směry . Budoucnost údolí vidím jasně , do pár let frendy nejen pro prvovýstupce neb řady prvovýstupců v trhlinách s kámošema se masově rozšiřují ( co kdyby nějaká ta variantička po cestě vyšla ) a co diskriminace. Budoucnost je daná , z odtěžené volné skály kvalitní přístupové komunikace a ve skalách bezpečně, své podněty a návrhy na dojištění nebezpečných cest posílejte správcům skal a už bude jen fajn.
Loučím se svým fejetonem známým neznámým.......
Prázdný místa
Celý život se snažím jen o vyplnění prázdných míst. Nevím jak moc a nakolik se mi to vlastně daří , lhal bych a tak řeknu jen že většina prázdných míst , se vlastně postupem času vyplńuje tak nějak sama .
Možná o to víc se snažím o vyplnění těch prázdných míst alespoń ve skalách , ve stěnách , v masívech a tak jako v některých projektech , směrech a linkách se srcadlí duše svých autorů , jejich sny . Pro mě samotnýho je to vždycky spíš doplnění prázdnýho místa .
A proto tenkrát když Piškot vypráví o volným projektu od kluků prej klasických Mikiho , Jardy a nevím koho všeho v jižní stěně na Vezíra říkám mu že mně to vůbec, ale vůbec nebere do týhle šarty se kvůli lezení přece nikdo nikdy nebude škrábat , ztráta času i energie avšak zase to prázdný místo ve mě vrtá a zraje.
Pak jednou zas makám , no vlastně jsem chtěl psát o tom že Tom ústeckej má partičku bedňáků ústeckých děčínských co léta už vídám no a takhle tam přijdou přivedou klučinu a říkaj mu no ten je tam vod nás , no a tenhle Jirka děčínskej tak ten taky leze a najednou z něj leze že je s party od Mikyho po tejdnu v práci mám lezeckej absťák tak domlouváme lezení a najednou přijde vhod to prázdný místo ten opuštěnej projekt na Vezíra .Jsem vorvanej ruce ráno musím násilím rozlámat no tak jako ostatně skoro vždy že práce pro mě není přirozená vím dávno a přesto ji dělám , tak jako vy. Sejdem se tam . První kruh je danej, prej snad vod Jardy a od něj dá se lehce přímo ale i zprava a ta železitá stěnka ta přímo táhne , volá a láká . Želízka držej kroky co lehknou háček drží tak šup a je tam borhák . Zdá se tak pár metrů těžkýho a pak už choďák . Nad náma vykuje kruh cesty Z černé komnaty no paráda už ani nebudem muset zbitečně vrtat. Vodhazuju kovárnu Jirka to jistí , znáte ten pocit toho přátelství na laně ty okamžiky co z nás vždycky udělaj na krátkej okamžik zase lidi . Vůbec se neznáme přesto mám pocit jak když už spolu lezeme vod nepaměti . Jen když svým spolulezcům můžu důvěřovat si můžu naplno užívat lezení. A Jirkovi sem věřil a i když sem padal snad v každým kroku pořád jsem hrnul vzhůru a dál . Pořád to nelehklo zas ten pocit kdy říkám si sakra ten další už musí bejt dobrej tam už snad sklepnu a trochu se srovnám Jirka křičí že to je zemovka ale že poběží ze stráně a bude to fajn pak konečně dobrej a jás se už konečně přestávám bát. No je to pár metrů pod zem ale pár metrů nade mnou už ten kruh jak už jsem před tím psal začíná pršet tak radši už valím ať projekt už neprojektí a je už z něj cesta kor když už to bude dál choďák. Trošku přivlhlo no Z černé komnaty se traverzuje zprava já k němu dolézám zleva začínám opět ochabat důsledek bandasek trošku křečíky do zad , do lejtek no prostě do celýho těla. Lechce přivlhlo totální zemovka a nebo to předskalí za zádama no prostě samý lehpší vyhlídky halvně se soustřeď , pořádně tlač palcema do stoupků na tření a hlavně teď nemysli a hlavně val. Trošku se vykloním do boku dvě tempa a jsem u kruhu. Akorát ho mám zrovna tak nějak přes ruku v tomhle ochablím stavu ho nemůžu cvakat šahnu dlouhej krok do madla nad ním že cvaknu z nadlezu nevratnej krok a pak málem omdlím, vona tam jen prasprostá veliká voblina. Určitě to všichni moc dobře znáte, tu otravu celýho těla tu mrtvici paralýzu nebo já nevím jak správně to nazvat prostě to přišlo a skočila na mě. Pověsila se a já nemoh jí setřást , jen vejrám na ten kruh u pasu kterej i když chytnu neudržím, jediný co můžu už dokázat je tak akorát spadnout a ta vteřina byla zas dlouhá snad i pár minut rodina čekala v autě synek co by mi bylo hrozně moc líto ho tu nechat věci co jedou vám v hlavě když už jste uplně v koncích a pak přišlo asi to čemu já říkám štěstí , ač celé tělo je neschopný pohybu v celičký křeči prsty u rukou naštěstí ovládnu cvaknu presku i lano teď už jsem v bezpečí ,můžu a řvu jak šílený jsem prase co právě uteklo z porážky...křeč polevuje rychle jak přiběhla pár pětkových kroků na vrchol kluci ze zdola řvou tak to byl pekelnej vodlez hned píšu do knížky Pekelnej vodlez Xa slejzám ke kruhu Jirka v dešti zkouší pár kroků v klíčový pasáži domlouváme že si to ještě dá příště až bude lepší počasí já se těším za rodinou co čeká v dešti u pily v autě, Jirko díky a brzy tady ahoj. Už se nepotkáme jen se dozvídám že se s naží s ochranáři zakázat či omezit další prvovýstupy v Labáku. Němečtí lezci v čele s Andreasem se zase snaží z Labáku udělat sportovní oblast a dojišťují jednu cestu za druhou hlava nehlava. Případ převrtaného Huly sportu od Felixe je stejný jako v Českoněmecku , dodat borháky pod bouldr, aby si mohli vylézt ty svoje prodloužení. Jenda se rozčíluje že můj nepřítel Pájka prej roznáší fámy že Němci prý dělají cesty ze slanění . Pravdou je , že to není fáma . Cesty ze slanění dělali vždycky . Pravdou taky je , že samozřejmě jen někteří ........Někoho to všecko hrozně žere , někoho vůbec
a ač jsem za poslední tři měsíce viděl můj domov a Labáček jen třináct dní , přesto jsem s klukama pár prázdných míst tu a tam vyplnil , a když přijde čas na Pekelnej odlez tentokrát jednou jistí Honza a na RP Kuba určitě v kuse tvrdší deset bé nebezpečné říkám si jen že ten strach , ten je pořád stejně velký a je jedno jestli nad zem , na zem či kousek pod ní a jsem hrozně rád že mám vokolo sebe lezce co řešej jen prázný místa ve stěnách a hlavně ty bez chytů. Neměl by tam bejt borhák ? volá Honza ? vedle máš správce skal se ho zeptej a já sem pro , dej si ho tam skála není moje a já si směr užil tak jak jsem chtěl teď už je vaše. To Prázdný místo RP Xc na Toreador. Vlevo od Skaterboy přes jeden borhák výše cestou Olé na vrchol. Vím že je divný padat z klíčovýho kroku na zem ale odskoky jsou bezpečný s Mírou si to parádně užijeme a tohle prázdný místo mezi cestama ze slanění a umělýma chyty se sakra cení. Kravál RP Xa je když se pod Hudyho borhákem v hraně doleze k prvnímu kruhu Žebrácký banket je Škoda kazit krásnou desítku 7C+ bouldrem nad nouhendem proč nemít na Mlynářský stěně z jedné cesty rovnou dvě, že. Bolest RP XIb a Spáči na Špínu jsou cesty s borháky po dvou metrech a strach je v nich pořád stejný. Někde jsou oblezy a někde žebřík. A tak to je správný. Halelujah RP Xc je 7C bouldr možná C+ na Jabloneckou stěnu přes jeden borhák a ta pravá hrana je Derby RP Xb bez bouldru výdržovka jak v Juře kde je možná těch háků trošičku víc ale Jirka s Robertem to tak chtěli mít tak to hlavně všichni dělejte jak to cejtíte a buďte štastní. To jediný je pro tenhleten svět strašně důležitý.................
