Holky si hráli na princezny a my toužili po ušmudlaný Popelce . O tom , že některé tváře nikdy neztratí jiskru ,
O tom , že některé tváře člověk nosí v sobě aniž by příliš chtěl .Jednou se stejně vypaří úplně všecko , vrcholové knihy ,průvodce i ty vaše nedotknutelné databáze ….
V tom prázdným prostoru , po všem , v tom vakuu už nebude vůbec nic , nic ? Jen pocity a emoce ….
A možná i těch 21 gramů z každého z nás , v jiné podobě ….
Popelov - Andělská tvář - Vzpomínka na Popelku RP IXa
