čtvrtek 22. prosince 2016

Národní bohatství



O čem psát po více než dvaceti letech lezení a psaní o něm ? Stále o tom samém , banálním a přesto stále novém , o maličkostech všedního dne , všedního dne Tomáše Sobotky jež už nejezdí po světě s vrtačkou prostupovat ty největší stěny. K čemu taky když provrtávat se stěnou již není dobrodružstvím ba pouhou rutinou s otázkou co zní vždycky jen kolik ( rozumněj nýtů ) a za kolik ( rozumněj obtížnost ¨).
V době kdy navrátiv z cest či lezení ve vzdálených končinách nikdo se neptá již jak jsem si zalezl a cos nového zase si prožil ? Míjiv se z osoby podobných duchem slyším jen otázky tak jak to šlo a co jsi zas vylezl ? Osm a na os občas i rutině , osm bé za sedum dostal jsem super průvodce . Chceš si vylézt taky osm bé za sedum  na onsight ? Neřeknu, radost si zkazit nenechám . Řeč čísel jež nic neznamenají v době kdy jsme konečně šťastni i bez peněz a radujem se pouhým pohledem na číslo prý chráněné bankovním servrem.  Šílený svět jako stvořený , pro nás šílence.
Po letech na Jeptišce . Údolní hrana nezlehkla a málem se svalím pod prvním .Sponzor si žádá pár pěkných obrázků je mi ctí po letech moci zas ukázat to svoje tělo. Říkám si dojištěná hrana prej původem od Pepy Sulkeho no zlomit záda si můžu i v ní. Myslím že by stálo zamyslet se zda nepřidat ještě jeden hák  pod první, pocitu bezpečí není nikdy dost a na to ,abych dokázal oběktivně posoudit že je to k prvnímu nebezpečný mám určitě zkušeností více než dost.
Matrix. Žádá se záběr z té nejlepší věžě. Jestli je symbolem Levého Jeptiška tak pro mně je symbolem Labáku překrásný Strážce . V třicítce lišty střílej a smekám , lezení dnes hodnotit nehodlám ale že to je moje cesta dnes už se stydím. Tenkrát mi přišlo fajn mít v Labáku dvacet třicet cest jištěných tak jako v Juře tak proto jsme s Ondrou tenkrát třetí a čtvrtý hák přidali . Dnes když už je většina cest v Labáku jištěných tak jako v Juře mi přijde celkem fajn jistit nové cesty tak , jak se to na písku vždycičky dělalo.
Tam ve Všemilech kde mám svůj tajný projekt Království nebeské hranu hran směr směrů král dvanáctka dvanáctek zkroklé mám zatím jen s lehoučkým oblezem kličkou co umožní kroky mi poskládat reálné jedenáct cé ještě to musím promyslet já jsem tu konstruktér já jsem tu stavěč.........ledňáček....tam ve vsi podél silnice ,zpomaluji cestou na Království nebeské a ze svého vozu pozoruji symbol našeho národního parku .. tolik let sem jezdím , a teprve po druhé.......poprvé to bylo na mojí louce...před šesti lety..........jak půvabné..........
Po šesti týdnech nelezení proložené čtyřmi dny boulderingu lezu jak kokot ač naštěstí prý neníí to vidět......třicetistupňové vedra chuti k lezení moc nepřidají .....kamarád z adru to vidí na koupačku a Vápník taky jede se na Jetřichovice. Syn touží po Noemově arše nafukovací kanoe stačí i tou bere za vděk jééé ledňáček , letos již po druhé tentokrát ho můžem i sledovat v zákoutí rákosů jak někde v amazonii v té jižní americe.. se západem slunce přijde čas opustit vodu , děti norují jak zkušení jezevci , křik dětí a lesní klid , nastupuju do hrany hran Hraběnky zad podobných ukřižování na Pážátko v Adru. Kroky jež nejdou krokovat desetá ke třetímu a pak deset bé za oblez kruhu a deset bé oblézt i ten čtvrtý .
Tenkrát to chtělo lepší styl jenže zkusit tenkrát nedat čtvrtý mě stálo zlomený malíček u nohy , lezečku jsem nesundal a tak se směr dovrtal . Jak jsem sundal už jsem nedal musel pak lízt s prstem venku z lezačky .
foto pád z Hraběnky :











Pro dnešek tu cestu co vím že nikdy nedám, skoro za tmy presky jen jdu vycvakat, pošlu tam hned z druhý bomby a že nesmeknu dal bych si kurz tak jedna až ku tisíci .............neumím lízt ale umím překvapit , vylézt na první či druhej cesty co vím že nikdy nevylezu..........
ty lehký cvičím na pátejjjjjj, můj spněný sen z Tarify , pro který jsem se letos po letech vrátil , možná projekt a možná 8a+

foto Retima :


a ty nejlehčí jako můj anglickej projekt podobný Huble nastoupat spoďáky 8A franch boulder tři návštěvy už chyběl jen kousek třináct pokusů to nikdy nevylezu , pak zkusím překopat program , nastoupu nejdřív ten horší a pak teprv nahoupnu ten krapítek lepší spoďák no to je holý šílenství ,no dám pokus, no mě snad klepne hned z druhý bomby tak takhle vypadá normální deset bé na patnáctej ,já jsem ten konstruktér já jsem ten stavěč , rozdíl mezi jde to a nejde to je občas tak mrzký , stejný kroky , stejný chyty levou či pravou je real i unreal ................ty ledňáčci jsou nádherný..........není na světě krásnější skalní město než Adršpach . Není na světě lepší pískovcová oblast než Labské pískovce . V Labáku lezu rád pro extrémní kroky a v Parku pro zážitky . Každý prvovýstup v parku je pro mě tak silným zážitkem že z těchto dní dokáži žít a radovat se i po celý rok. Keine stres  RP Xb , zelený koberec nad převisem nad hranou vedle Arnoldovy spáry na Tetřevý výspu , bludiště prstovek , deset metrů plitkých jamek made in Boux po prvovýstupu zkusím jeden pokus na kusovku , já vím , jsem zblblej chci ať se to počítá ale Pavel říká ,,Kašli na to , proč ? vždyť jsto vylez parádně , tak to stačí , vylezl jsto pojď už domů k čemu takhle riskovat ? " chci si zalízt , je čas já chci ještě zážitek . Deset metrů stejných kroků cestou dolů maximálně dvacítka já za to nemůžu jsem pacient ale jen pár metrů nad jištěním v těžkých krocích v pádu čekám na zázrak jenž v bezvědomí přidrží mě za kristal v jistém pádu já dokážu nepadat . Štěstí , pořád ho hledám a pořád ho chci cítit . Možná ze strachu že mě možná opouští pouze v těch nejdivočejších krocích z vašich šílených představ se mu vždycky přiblížím a pak jsem tak vzrušený že to chci musím a potřebuji zažívat znovu a zas na Pravčické stěně uprostřed stěny z minulých generací zapomenutá nedolezená trhlina a dva kruhy tenkrát s Pavlem a Pavlem je čas dopsat Rozepsanou knihu , víte jaký to je třikrát spadnout nespadnout a nebo to zážívám snad už jen já přilepená ještěrka ? Síla myšlenky jsme na půl cesty na posvátný totem Velký pravčoun, pěkná sobota plná exotických vůní parfémů a hlasů mezinárodních skupin . Sejčkování o návštěvě zelených přivolá návštěvu kontrol z těch nejvýšších to pana Sojky . Německá cesta se mu nelíbí ta naše snad ano a za přicházejícího soumraku povzbuzuje Henkeho slovy neboj , kdyžtak se napíše ,, kterej ty seš ? jo Sobotka tak Sobotka jištěn druhy " a pomalu odchází neb že mi ve skalách zatmíme mu je dopředu jasný. Pavel excelentní kroky v dokonalé skále zvládne i s prstem bez kůže a nás čeká bloudění v místech co známe . Miluji lezení na tření a čím jsem starší oceňuji pěvážně ty kolmé či položené linky neb v převislých stěnách musej být chyty , v těch kolmých se musí čarovat , a v těch položených už jenom kouzlit no není to kouzelný si tu tak kouzlit v tom posledním skanzenu z říše lidských snů , etických hodnot a psychyckých rozměrů ? Naše pískovcové oblasti jsou posledním místem ,už nespi , kde převládá psychický rozměr lezení , světové lezení , to už je šoubyznys.........extrémní kroky na tření v prašanu himalájským či španělský jeskyni . Užij te si to .........

Žádné komentáře:

Okomentovat